Během studia pedagogiky jsem dospěl k několika důležitým uvědoměním:
- Důležitost praktického učení: Uvědomil jsem si, jak klíčové je pro žáky zapojit se do praktických aktivit, které jim umožňují aplikovat teoretické koncepty v praxi. Je to způsob, jak proměnit abstraktní teorii v něco, co je pro ně hmatatelné a přímo použitelné.
- Hodnota přesahu do jiných předmětů: Také jsem pochopil význam spojení různých oborů, konkrétně informatiky, fyziky, mediální výchovy a environmentální výchovy. Vždy přemýšlím nad tím, jak žákům sestavit hodinu s tímto přesahem. Tento přístup umožňuje žákům vidět souvislosti a aplikovat své znalosti v širším kontextu.
- Síla objevitelské metody: Objevitelská metoda je jedná z mnohých metod. Je však mou oblíbenou (ne jedinou). Práce s ní mi ukázala, jak může objevitelská metoda podpořit samostatné učení, kritické myšlení a řešení problémů mezi žáky.
- Složitost pedagogického procesu: Proces sestavování, realizace, reflexe a evaluace hodiny informatiky mi poskytl hlubší pochopení složitosti pedagogického procesu, včetně plánování a implementace výukových hodin, hodnocení žáků a přizpůsobování se různým učebním stylům.
- Potřeba neustálého vzdělávání a reflexe: Jsem si vědom jak je důležité pro učitele neustále se vzdělávat, reflektovat svou praxi a hledat nové a inovativní způsoby výuky pro podporu učení a rozvoje žáků.
- Formativní hodnocení je pro mě běžným způsobem hodnocení výkonu a znalosti žáka. Známek netřeba, pokud jde o správnou tj. pozitivní motivaci žáka. Sumativní hodnocení používám jen pro potřebu uzavírání známek dle klasifikačního řádu a případně zpětnou vazbu pro rodiče, pokud to vyžadují.
- Být dobrým průvodcem, ne autoritářskou autoritou. Mojí snahou je mít přirozenou a neformální autoritou, kterou však nechci zaměňovat za oblibu u žáků. Nechci snižovat úroveň znalostí žáků a nechci mít na ně nízké požadavky. Právě naopak, mým cílem je vytvořit takové klima, kdy jsou žáci pozitivně motivování k vyšším výkonům.
